Genový klíč 19 a dar Citlivost

Genový klíč 19 – stín SPOLUZÁVISLOST – dar CITLIVOST – siddhi SEBEOBĚTOVÁNÍ

Frekvence genového klíče 19 nás učí projít od závislosti na vnějším prostředí k nezávislosti a dokonce i za tento koncept, ke vzájemné propojenosti. Toto téma je velmi aktuální, jelikož jsme se v našem moderním světě dostali až na hranu svých možností. Máme totiž pocit, že jsme nezávislí. Přežité spoluzávislé vztahy pracujícího muže a domácí hospodyňky nahrazuje postupně nová úroveň nezávislosti. Často hledáme svobodné nezávislé povolání. Materiálně jsme zajištění tak, že nejsme závislí na tom, co vypěstujeme, prostě si to koupíme. Výčet by mohl pokračovat. A co vnímáme, že nás omezuje, z toho se toužíme osamostatnit.

Ovšem co vlastně znamená být závislý? Stín zvaný Spoluzávislost má své kořeny v naší pradávné kmenové minulosti. Být spoluzávislý znamená spoléhat na vnější vlivy, kdežto nezávislý člověk spoléhá sám na sebe. Jako primitivní lidé jsme byli ve svém přežití závislí na přírodě a potravě, a jelikož jsme spoléhali na vnější vlivy, přisuzovali jsme jim lidské vlastnosti. A tak jsme si vytvořili bohy. Náš vztah k Bohu nebo bohům je čistě spoluzávislý vztah, protože je založen na potřebě vnější autority. Lidské utrpení vyvěrá z existence oddělené autority, která je na vyšší frekvenci než my, a na které jsme závislí. Tato formulace je přesnou definicí role oběti, jež charakterizuje stínové frekvence. Vytvořením Boha mimo nás jsme zapomněli na sílu, která v nás dřímá.

Postupem času si lidstvo díky vědě a vyspělým technologiím stále více hraje na Boha, a tím se dostává ze stavu spoluzávislosti k nezávislosti. Jelikož můžeme bohy nahradit moderními technologiemi, už je tak moc nepotřebujeme. Čím je společnost pokročilejší, tím více zpochybňuje Boha jako vnější autoritu. Celý svět se už nyní dělí na ty, kdo jsou stále nezávislejší, a ty, kteří se nedokážou vzdát pohodlí starých způsobů. A to ve všech směrech.

Ve skutečnosti se naše závislost na vnějším zdroji potravy mění díky vyšším frekvencím našeho vědomí na jemnější formy závislosti. Na vyšší frekvenci je potravou životní energie neboli to, co naši předkové nazývali prána nebo čchi. Na úrovni daru se stáváme více citlivými a tato zvýšená citlivost nám umožňuje přístup k živoucímu bioenergetickému poli, které spojuje všechna stvoření. Jakmile se naše srdce a celá naše bytost otevřou této všudypřítomné hojnosti energie přírody, poprvé se stáváme citově nezávislými. V raných stádiích to není snadný přechod. Naše náhle zvýšená citlivost k okolnímu prostředí nás nutí mnohem více si uvědomovat své staré tendence ke spoluzávislosti. A ten, kdo otevřel srdce velkým změnám, na rozdíl od většiny, má velkou zodpovědnost, aby sebe i ostatní udržel dále od starých závislých tendencí.

Ačkoli se nám zdá, že cesta končí naší nezávislostí, pravdou je opak. Cesta od spoluzávislosti k nezávislosti vede nakonec ještě dále, a to ke vzájemné propojenosti. Život byl vždy navzájem propojený, protože všechen život je jedním. Dokonce i nezávislost je iluzí. Všichni jednou musíme prozřít a opět začít žít ve sjednocení se všemi bytostmi včetně zvířat a rostlin, které sdílejí tuto planetu.

Na úrovni osobních vztahů nejdříve obětují oba partneři vzájemnému vztahu určitou část svého pravého já, v důsledku čehož ztrácejí pocit spojení, což vyživuje negativní vzorce spoluzávislého vztahu. Ve vztahu, který je založen na skutečné propojenosti, oba partneři obětují svůj pocit individuality vyšší vizi svého božství a nic si nenechávají pro sebe. Tento způsob sebeobětování může nastat, jen pokud jsme schopni bezpodmínečně odevzdat své srdce druhému. Jakmile je člověk schopen překročit svou spoluzávislost na vnějším světě, dosáhne nezávislosti. A když dosáhne nezávislosti, musí udělat další krok – musí obětovat těžce vydobytou nezávislost a uvěřit v celek.

Citace a kontemplace nad GK 19 z knihy Genové klíče (Gene Keys od Richarda Rudda), sestavila Markéta Doubravská

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *